Dopisy

Zídek si vymýšlí

Recenze Petra Zídka na Tomešův český biografický slovník XX. století (Kdo je u nás Čechem, Respekt č. 1–2/2000) se mě týká v jediné – předposlední – větě. Zídek tam píše, že recenzi slovníku do MF Dnes napsal jeden z jeho spoluautorů. Ač nejmenuje, myslí tím mě, recenzi jsem napsal já. Způsobil mi tím určité potíže, několik překvapených lidí se na mě obrátilo s dotazem, zda už i já recenzuji knížky, na kterých mám autorský podíl, jak se to dnes často dělá. Nejsem spoluautorem Tomešova slovníku. V tiráži všech tří dílů a mimoto ještě třikrát na copyrightové straně (celkem tedy šestkrát) je ve slovníku otištěn seznam spoluautorů, v kterém nejsem uveden. Je možné to přehlédnout? Zdá se mi, že ne. Podle mě se Zídek dopustil jiné věci, pro někoho drobnosti, která však dává nahlédnout do jeho autorské metody. Jinde v knize jsem totiž uveden mezi Tomešovými spolupracovníky, a Zídek prostě neudělal nic jiného, než že obě tyto kategorie zaměnil, respektive prolnul. Má spolupráce na Tomešově slovníku spočívala v tom, že jsem mu zprostředkoval zaslání zhruba dvaceti stran materiálových podkladů z Ústavu pro českou literaturu (šlo o xeroxy několika hesel druhého dílu Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, v té době nevydaného), které Tomeš potřeboval k ověření správnosti svých hesel. Tím chci říci, že slovo „spolupracovník“ stojí za zeptání. Možná, že jsou případy, kdy…