Nevrlí postiženci

Zdánlivě o nic nejde. Jen dva vysoce postavení šedesátníci neudrželi v zátěžové situaci nervy na uzdě. Předseda sněmovny Klaus mrsknul telefonem novináři, který ho rušil v glosování senátních voleb, a ředitel Národní galerie Knížák zavolal ochranku na výtvarníka, který se odvážil mu odporovat. Nestalo se téměř nic, ale dozvěděli jsme se hodně. Opět se o kousek zpřesnil obraz toho, jak si vlastně část zdejší elity představuje svou roli v čele společnosti. Začněme Klausovým telefonem. Na konci volební neděle sledoval předseda ODS ve štábu své partaje senátní finále. Spolu s ním byli v místnosti samozřejmě i novináři. Jeden z nich, osmadvacetiletý fotograf deníku Mladá fronta Dnes Jan Hrouda, měl problémy s novým digitálním aparátem, a volal proto z mobilu do redakce o radu. Během telefonátu začali vedle fotografa kolegové z televize vysílat s Klausem živý vstup. Všechno proběhlo bez komplikací, ale předseda rozladěný volební prohrou a nervózní z okolního ruchu začal náhle vyvádět. Když kamery ztichly, vytrhl reportérovi mobil z ruky a mrštil jím přes štábní místnost. „Nemůžete přece telefonovat, když já mluvím do televize,“ volal přitom vztekle. „Jak si to vůbec můžete dovolit? Když jsem mezi staršími a dospělejšími lidmi, tak se chovám trochu uctivě, ne?“ Ředitel Knížák se pro změnu neudržel v rámci vyhlašování ceny Jindřicha Chalupeckého. Její letošní držitel, dvaatřicetiletý výtvarník David Černý, požádal ředitele NG Knížáka, aby mu dovolil proniknout se svým objektem…