Svobodné volby byly jedním z hlavních požadavků protikomunistických demonstrací v listopadu 1989. Když byl splněn, přišlo v červnu 1990 k volbám poprvé dobrovolně jen o něco méně než sto procent voličů tehdejšího Československa. Od té doby účast klesá. K posledním volbám do Senátu a krajů přišlo sotva třicet procent občanů.
Nic nezměníš
Nízká volební účast může být hodnocena jako prohra institucí, do kterých se volí, i jako prohra politiků, kteří se o zvolení ucházeli. Součástí kampaně přece neměla být jen snaha přesvědčit voliče o vlastní výjimečnosti, ale také o tom, že vůbec mají k volbám přijít. To ale pro mnohé nebylo důležité, důležitý byl skalní volič, u kterého je jistota, že zvolí právě toho kterého kandidáta. Nerozhodný by se snad mohl nad volební urnou zamýšlet, a to nelze riskovat. Hlavní příčinou nízké volební účasti ovšem většinou bývá pocit voliče, že nic nemůže změnit, případně že nic změnit ani nechce. Ve Spojených státech amerických je nepochybné, že většina občanů ani nepozná, který z kandidátů na prezidenta zasedne nakonec v Bílém domě. Oba hlavní se liší jen v detailech. Jak se vyjádřil při současných volbách jistý ekonom: Volíme mezi Gorem, který je pro byznys, a Bushem, který je ještě více pro byznys. Pokud by hrozilo, že velkou šanci na zvolení má extremista, schopný ohrozit demokracii a tržní hospodářství, zajisté by k volbám dorazilo více Američanů. V České republice se ovšem nedá říci, že kandidáti jsou v zásadě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
