Pieta k mrtvým a kulturní politika

Mediálními i úředními rozruchy kolem pohřbu Lídy Baarové se vrací staré trapné (a jen bláhoví se domnívali, že už odbyté) téma „pohřbívání v Čechách“. I když věc sama je prostá, jak jen smrt může být. Zemřela významná česká herečka, mající své nepopíratelné místo v dějinách filmu, a naskytla se - na tak širokém fóru možná poslední, nic si nenamlouvejme - příležitost toto její místo stvrdit. Když zbavíme její filmografii balastu a omezíme se jen na nejdůležitější, musíme zmínit z českých filmů třicátých let Lamačova Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese a Funebráka, v nichž měla za partnera Vlastu Buriana, Vávrovu Dívku v modrém s Oldřichem Novým a drama Martina Friče Lidé na kře z roku 1937, jež je pozoruhodné nezvykle nelevicovou reflexí sociálních problémů doby. Především se však jako žádná jiná Češka zapsala do dějin filmového umění tím, že vytvořila roli Julie v úvodním filmu první vrcholné Felliniho série, v Darmošlapech z roku 1953 (film u nás nebyl distribuován právě kvůli její herecké účasti). Za války v Itálii hrála už v rané komedii pozdějšího spolutvůrce neorealismu Vittoria de Sicy. To vše náleží k jejímu neoddiskutovatelnému dílu, nepoznamenanému jejím jakkoli problematickým, přece prchavým osudem. Ač zemřela v emigraci v Salcburku a do Čech se nikdy nevrátila, aby se ucházela o pozdní slávu, zdejší mrchožrouti nelení. Od chvíle, kdy zemřela, pilně perou její špinavé prádlo. Je to snadné - u polozapomenuté herečky, za níž nestojí žádná mocná lobby, ale jen…