Opuštěn do svobody

Před necelými třemi lety, v lednu 1998, zdejším tiskem prošla „kauza“, jejíž reálný základ zůstal nakonec domácí veřejnosti utajen, přestože (nebo právě protože) v ní šlo o významného českého spisovatele a o děje, které se týkaly českých občanů a českého „vyrovnání se s minulostí“. Tím spisovatelem byl Ota Filip a oním neodhaleným předmětem dokument mnichovského filmaře Lubora Dohnala Smějící se barbar. Podle něj Filip v roce 1952, jako voják základní služby-pétépák, denuncioval sedm svých druhů, se kterými se v hospodě domlouval na útěku k Američanům. Sám z toho vyvázl s kádrovým flekem, jeho kamarádi sfárali na pár let do dolů u Jáchymova. Film nakonec odvysílala jen bavorská televize, přestože Česká televize původně uvedení přislíbila, takže posoudit, o co v něm vlastně šlo a do jaké míry byl film eticky a profesně problematický (tím argumentovala ČT), mohla v Čechách - na rozdíl od Bavorska, kde Filip žije - jen hrstka, především ti, kteří seděli 3. ledna 1998 na projekci v pražském kině Mat. Po letech se zdá, že svým rozhodnutím zatajit tristní kapitolu ze spisovatelova života lidé v televizi Filipovi neposloužili. A to přestože se jednalo o skutečně palčivou látku, které nelze nepřičíst podíl na sebevraždě spisovatelova syna, následující krátce po odvysílání filmu a po nejednoznačném rozhovoru Oty Filipa pro Der Spiegel. Věcná podstata byla ve spisovatelově původní vlasti (Filip do Německa odešel v roce 1974, po letech perzekuce) přenechána jen k selektivnímu…