Už týden je rozbouřené moře to nejmenší, co vadí ruským a norským záchranářům vyprošťujícím těla sto osmnácti mrtvých námořníků z jaderné ponorky Kursk. Kromě této smutné práce musí tým v Severním ledovém oceánu zjistit, v jakém stavu se vlastně potopené plavidlo nachází. Jeho zpráva bude klíčovým podkladem pro verdikt, co vlastně s ponorkou dál, jak zastavit stále probíhající jadernou reakci. Životnost ochranných plášťů atakovaných mořskou vodou totiž vojáci odhadují na maximálně dva roky. Nepodaří-li se do té doby loď zabezpečit, dojde k úniku radioaktivity.
Chlouba klesá ke dnu
Sto padesát metrů dlouhý Kursk leží v hloubce sto osmi metrů. Šest norských a dvanáct ruských potápěčů tam čeká čtyři stupně studená voda, viditelnost zhruba sedmdesát centimetrů, spousta ocelových úlomků, které jim mohou rozříznout skafandr a okamžitě způsobit jejich smrt. Na hladině jistí akci kromě tří ruských plavidel i speciální norská záchranná loď Regalia. Vypadá jako rekvizita ve sci-fi filmu, plave na třech pilířích a je lemována spoustou ramen jeřábů a vyprošťovacích zařízení se zavěšenými kompresorovými komorami. Norská technika je pilířem vyprošťovacích prací, nicméně dovnitř Kursku norští potápěči nesmějí - aby neviděli výbavu a výzbroj. Záchranný tým dosud vyprostil těla dvaceti utonulých námořníků. U jednoho z nich - Dmitrije Kolesnikova - našli dopis. Z něj vyplývá, že třiadvacet členů posádky bylo naživu ještě několik hodin po havárii, která letos 12.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu