Návrat do střední Evropy

Podle meteorologů čeká střed kontinentu nebývale teplý listopad. Je i nebývale klidný - alespoň zpráva Evropské komise, která má zhodnotit pokrok kandidátských zemí v přípravách na vstup do Unie, nikoho netrápí ani necelý týden před svým zveřejněním. Loni to bylo úplně jinak. Poslední týdny před vysvědčením z Bruselu politici i komentátoři varovali před tvrdou kritikou. Doprovázeli to zkroušenými úvahami o tom, že musíme jít do sebe, anebo vzdorovitým postojem, co že si to ti eurokraté dovolují takto peskovat svéprávný národ. Poprask minulého roku dnes nahradil opačný extrém. Zpráva vyjde již ve středu, ale nikoho nezajímá. Její obsah přitom bude důležitější než v předchozích letech.

Šli jsme do sebe

Česká republika by měla být letos poprvé pochválena. Poslanci zrychlili přijímání evropských zákonů, ekonomika mírně roste a v republice nevyrostla Matiční č. 2. Na druhou stranu evergreeny, které Brusel kritizuje už několik let, zůstaly. Státní správa funguje stejně špatně a nechává se uplácet, soudy jsou stejně pomalé jako před deseti lety a hospodářská kriminalita roste. Česká republika sice šla za uplynulých dvanáct měsíců do sebe, podařilo se jí zlepšit se, bohužel, jenom na čtyřku. Vrátili jsme se tam, kam patříme - do střední Evropy mezi Poláky a Maďary, kde platí pravidlo jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Museli jsme kvůli tomu projít obdobím pýchy na vlastní vyspělost ve srovnání se sousedy a poté depresí, když bublina…