„Není žádný mág. Obrazně řečeno, někdo mu musel otevřít dveře,“ říká duchovní z mírovské věznice František Lízna o útěku Jiřího Kajínka. S vězněm se sice příliš často nesetkával, ale všiml si ho jako „velmi vstřícného člověka, který vždy slušně pozdravil“. Že by právě toto - přizpůsobivá povaha, která dokáže okouzlit - bylo tajemstvím Kajínkova úspěšného útěku? Psychologové to připouštějí. Vždyť už v roce 1993 dali dozorci věznice Bytíz Kajínkovi vycházku, ze které se nevrátil. Měl přitom před sebou ještě devět let z jedenáctiletého trestu a to se většinou za brány kriminálu nepouští. Tehdy chybu nikdo neodnesl, inspekce ministra spravedlnosti kvalifikovala souhlas s vycházkou jako „podcenění okolností“. Stejné „podcenění“ se opakovalo po téměř osmi letech na Mírově - s tím rozdílem, že Kajínek mezitím podle soudního verdiktu spáchal dvojnásobnou vraždu.
Setkání s ministrem
V médiích a u svých neúspěšných strážců dostal uprchlý Kajínek nálepku „jednoho z nejnebezpečnějších, nejcyničtějších a nejinteligentnějších vězňů České republiky“. Nicméně etiketě chybí podstatné, zdůvodnění, proč byla nalepena. Dnes osmatřicetiletý Kajínek dostal poprvé podmínečný trest jako středoškolák v šestnácti letech. Podle rozsudku vykradl čtyři chaty, jejichž majitelé vyčíslili škodu na čtyři tisíce korun. V roce 1982 mu soud připsal na triko vykradení sedmi bytů, i tehdy dostal podmínku. Do vězení se dostal poprvé v roce 1985 se čtyřletým trestem za "násilí na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
