Cesta k duši mého dítěte

Ta věc vypadá jako mimořádně špatný vtip. Někdo vám řekne, že nevychováváte své dítě, ale dítě svého souseda, a vaše dítě že naopak vychovává on. Přesně k této situaci došlo počátkem října v sicilském městečku Mazara del Vallo. Tamní rodiny rybáře Franka T. a zedníka Franka L. po téměř třech letech zjistily, že jim v místní porodnici „Abele Aiello“ zaměnili novorozená děvčátka.

Bystrá učitelka

Rodiny žily v prostých domech vzdálených od sebe 300 metrů. Od počátku září doprovázely obě maminky každý den své dcery do jediných místních jeslí. O měsíc později se banální úkon změnil v černou můru. Vše přitom „způsobila“ všímavá učitelka. Když si manželka Franka, povoláním zedníka, přišla pro svou dcerku o hodinu dříve,než se předpokládalo, učitelka jí přivedla jiné děvčátko. „Tohle není moje dítě,“ protestovala matka. „Ale vždyť se jedna druhé tak podobáte.Vypadá jako vaše dcera,“ opáčila učitelka. V tu chvíli se dostavily pochybnosti a úzkost. Obě rodiny se sešly a s překvapením z paměti vyvolaly vzpomínku na ráno po porodu, kdy byla obě děvčátka předána maminkám se vzájemně zaměněnými oblečky. „Zaměnili skutečně jen oblečky?“ ptali se nevěřícně rodiče. Nakonec se dědeček Baldassarre, otec Franka L., poradil s místním pediatrem a na jeho radu navštívil primáře porodního oddělení Antonia Adama. „Přiveďte mi děvčátko, provedeme krevní zkoušku,“ vyzval ho lékař. Test dal učitelce za pravdu: děti byly skutečně zaměněny."K té politováníhodné události…