Sochař Michal Blažek (nar. 1955) příliš nevystavuje. Veřejnosti je snad spíše znám svým cibulkovským tepáním staronových mocenských struktur a zejména jako schopný organizátor nejrůznějších kulturních aktivit. Vzpomeňme jen na Galerii U Řečických, kterou v roce 1989 vedl. V listopadu toho roku se dokonce nakrátko stala sídlem koordinačního centra Občanského fóra, zde také vznikl Informační servis, předchůdce Respektu, kde Blažek nějaký čas působil. V první polovině devadesátých let řídil galerii v Ženských domovech na Smíchově a podílel se na vydávání pozoruhodné revue Konzerva/Na hudbu, v posledních několika letech přesunul své aktivity mimo Prahu. Vyučoval na restaurátorské škole v Litomyšli, založil nadaci Lux et lapis, pod jejíž hlavičkou organizoval sochařská sympozia na rodinném statku v Břeclavi a záchranu jihomoravských památek. Pro tuto „vedlejší“ činnost bychom málem zapomněli, že je i zajímavým sochařem. Nyní však se velice vehementně vrací do veřejného povědomí. Dva rozhovory v Revolver revue a UNI, kde zrekapituloval své dobrodružné mládí a vyslal několik invektiv do různých stran, předeslaly první retrospektivní sérii výstav, která po Litomyšli a Valticích dorazila i do Prahy. Nová síň, Galerie Navrátil a Černá labuť představují Blažkovu tvorbu od samotných počátků, když v poslední galerii jsou vystaveny i rané experimenty. Katalogový text Tomáše Pospiszyla znamená první zásadní pokus o interpretaci jeho dosavadní tvorby. Pospiszyl se zde pokusil logicky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu