Naivní šéf

Nejprve zemřel Franjo Tudjman, od roku 1990 chorvatský prezident a vůdčí osoba chorvatského nacionalismu. Rok po něm skončila pod tlakem demonstrantů politická kariéra jeho protihráče i partnera Slobodana Miloševiče. Třetí a poslední z trojice válečných vůdců, z tria mužů, kteří vedli v letech 1992–95 válčící strany v Bosně, aby před pěti lety podepsali mírovou dohodu v Daytonu, byl Alija Izetbegovič. Za dob komunismu islámský disident, pak předseda předsednictva Bosny a Hercegoviny, za války bosenský prezident a nakonec jeden z členů rotujícího kolektivního bosenského předsednictva, jak je vytvořila daytonská mírová dohoda. Především ale předseda Strany demokratické akce (SDA), která již deset let ovládá politickou scénu bosenských Muslimů - Bosňáků. A kdo na Balkáně ovládá politickou scénu, ovládá i hospodářství, armádu, média a žije v jakémsi modu vivendi s mafií. To vše byl Alija Izetbegovič, muž mnoha tváří. Starý, vzdělaný pán a zároveň člověk, jenž obyčejné kriminálníky vyzdvihl do role národních hrdinů. Disident, jenž se obklopil osvědčenými aparátčíky. Filozof, jemuž nevadili pologramotní, ale oddaní primitivové kolem něho. Vzor ctnosti a tradičních islámských zásad, který se dvakrát rozvedl a jehož syn je jednou z hlav organizovaného zločinu v Bosně a Hercegovině.

Bez následníka

To vše byl Alija Izetbegovič, předsedající předsednictva Bosny a Hercegoviny, než minulý týden rezignoval v 74 letech na svou funkci. Obvykle zastírajícímu "ze…