Clausewitzův mírový proces

Válka je pokračování politiky jinými prostředky. Tato slavná definice pruského generála z napoleonské éry Karla von Clausewitze se dodnes učí na všech vojenských akademiích celého světa. Právě její obsah připomíná dění ve Svaté zemi od posledního zářijového týdne, snad až na jeden detail. Zatímco výrazem „válka“ se hemží titulky v novinách českých, arabských i světových, v izraelském tisku ho nenajdeme - jako by Izraelci vnímali tyto události spíše v rovině „pokračování politiky jinými prostředky“. Nemůžeme se jim divit.

Válka je, když…

Dejme tomu, že ve Svaté zemi propukla koncem září válka. Jak ji ale vnímat pomocí lidové definice „válka je, když…“? Je válka, když Palestinci zahájí násilnosti a palestinská policie „své“ násilníky nepotírá palestinské násilníky? Takhle to vidí Izraelci. Je válka, když izraelská policie střílí ostrými po vrhačích kamenů a skóre mrtvých dosáhne zhruba 100:5 v neprospěch Arabů? Takhle to vidí Palestinci. Je zřejmé, že metodou „vejce, nebo slepice“ bychom se daleko nedostali. Každá strana hájí svůj názor a z něho neustoupí. Marná sláva, rozhodující je politika.Izraelsko-palestinský summit v egyptském Šarm aš-Šajchu skončil velmi mlhavě. „Obě strany souhlasily, že vydají veřejná prohlášení, v nichž jasně vyzvou k ukončení násilí,“ formuloval závěr americký prezident Bill Clinton. A k takové banalitě museli dospět na vrcholném summitu? řekne si běžný čtenář novin. Jenže v clausewitzovské interpretaci jako by tím…