„Doufám, že při privatizaci společnosti ČEZ se bude přihlížet k našim národním zájmům, tak aby její budoucí vlastník využíval domácích zdrojů energie a nedovážel ji ze zahraničí.“ Vlastenecké nadšení Petra Pudila, jednoho z šéfů Mostecké uhelné společnosti, projevené minulou středu v rozhlasové debatě, si zasluhuje zvláštní pozornost. Privatizace naší téměř monopolní elektrárenské společnosti je jedním z nejdůležitějších ekonomických kroků příštího roku. Pokud bude Zemanův kabinet skutečně přihlížet k lobbisty definovaným „národním zájmům“, čekají Českou republiku nemalé potíže. A vzhledem k tomu, že proti Pudilovým slovům nevznesl přítomný Grégrův náměstek František Kubelka nejmenší námitky, je čeho se obávat.
Německý vzor
K jakému cíli vlastně česká energetika směřuje? Odpověď může být prostá - elektřina by už neměla být zvláštním zbožím s monopolní výrobou a dodávkami, s úředně stanovenými cenami a s centrálně plánovaným budováním elektráren. S elektřinou by se mělo běžně obchodovat, třeba jako s akciemi. Stát by neměl nic organizovat, pouze pečlivě hlídat pravidla hry. Výsledkem mají být nižší ceny pro průmysl, vyšší pro domácnosti (dnes podnikatelé domácnostem cenu dotují), lepší služby a hlavně rozumné hospodaření s elektřinou. Příkladem může být Německo, které je - vzhledem k významu tamního trhu, velkým exportům české elektřiny do Německa a investicím německých firem do naší energetiky - pro nás důležitá a zároveň modelová země. Němci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
