Život a názory Miloše Tudjmana

Ukázat cestu do budoucnosti je úlohou politiky. Premiér Miloš Zeman minulý týden svou úlohu splnil beze zbytku. Nejdříve napsal dopis, kterým se údajně chtěl smířit s novináři, potom oslavil štěpnou reakci v Temelíně. Premiér se ve skutečnosti s novináři smířit nechtěl. Naopak. Přirovnal média k „špinavé a páchnoucí trubce“, kterou nemůže protéci „pitná voda“ informací o kvalitní práci jeho vlády. Zeman se však na novináře nezlobí, cítí jen pohrdání a lhostejnost. Uvědomil si totiž, že jsou jen „degenerovanými podvraťáky, prahnoucími po senzacích“, kteří nemohou politikům zabránit, aby svými činy „určovali dějiny“. Hrubost Zemanova textu vzbudila jako vždy údiv, ale premiér si masku agresivního hulváta nasazuje promyšleně. Od nástupu k moci se snaží přesvědčit veřejnost o vrozené prolhanosti a ubohosti médií. Zvolil k tomu styl, který v Čechách už tradičně zabírá. Hrdina z Bamberku a ze Štiřína nepotřebuje, aby veřejnost věřila novinám. Útok na média jako celek je ovšem útokem na demokracii, pro níž jsou sdělovací prostředky nezbytným nástrojem komunikace a veřejné kontroly vládců. V Temelíně Zeman oslavil dostavbu jako úspěch své vlády. Zapomněl přitom na slib, že o dostavbě uspořádá referendum. Svým atomovým nadšením se rovněž vysmál rozzlobeným Rakušanům, kteří protestovali proti reaktoru, jehož bezpečnost nedostali šanci ověřit. Ani tento postup nezvolil náhodou. Dvě třetiny Čechů Temelín vítají a Zeman využil skvělou možnost zvýšit si popularitu jako vůdce národa.…