Nejsilnější české demokratické strany, ODS a ČSSD, si na podzim začaly vyjasňovat programové otázky. Kromě povšechných úvah o kritickém vztahu k Evropské unii přišla ODS s obnovenou image a heslem „Hlavou i srdcem“, které její senátní kandidát Klausner ještě upřesnil na „Děláme to hlavou i srdcem“. Plánovaný zdrcující protiútok čtyřkoalice („Konec vlády růže s ptákem“) se zvrhl v obvyklé Waterloo - poslední průzkumy odkazují tři z jejích čtyř stran mimo meze politické relevance. Kandidáti vládních sociálních demokratů, vědomi si břímě odpovědnosti a povinnosti vysilující práce, žádné sexuální narážky nedělají. Jejich strana dokonce předložila veřejnosti k nahlédnutí návrh svého dlouhodobého programu.
Ochránci a zachránci
Od podobných dokumentů nemá smysl očekávat, že se v nich člověk dočte detaily řešení, která má vládní strana připravena pro nějaké konkrétní problémy. Většinou se omezují na deklarace typu: „Budeme činit dobro.“ Vysvítají z nich ale obrysy toho, co strana jako dobro vnímá a jak by se sama ráda viděla. U ČSSD by tomu ideálnímu sebepojetí zřejmě odpovídala role ochránců a zachránců. Posun programových důrazů od, dejme tomu, ofenzivních („někam vás dovedeme“) k defenzivním („něco nepřipustíme“) mají ostatně sociální demokraté společný s demokraty občanskými, kteří chtějí bránit českou společnost před „huráevropanstvím“ a jejichž předseda se ve své publikační činnosti zaměřuje především na obranu vlastního odkazu. Posláním ČSSD je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu