Dopisy

WOMAD byl spíš chudý

Daleko případnější než srovnávat pražský festival WOMAD s olympiádou - jak to udělal Jaroslav Pašmík ve svém článku Megaakce s megarozpočtem (Respekt č. 40/2000) - by bylo porovnávat festivaly téhož druhu u nás a ve světě. Za všemi rodícími se festivaly world music (včetně Respectu či United Colours of Akropolis) stojí entuziasmus jednotlivce, který vstupuje do neprobádaných oblastí a zároveň nese svou kůži na trh. Ryze českým specifikem zůstává, že multikulturní podniky stojí daleko za obzorem průmyslových sponzorů. I když tady se Womadu podařilo prolomit led, Věra Bílá se mi po svém vystoupení v interview svěřila, že „ten pražský WOMAD je chudý“ - ve srovnání s podobnými festivaly v cizině. Připouštím, že návštěvníky Letenské pláně šokovalo dryáčnické vyvolávání z jakéhosi reklamního stánku hned za vstupní branou. Před ním ovšem mohli snadno uniknout do hlavního stanu a poslouchat hudbu.

Petr Dorůžka, Praha

Neházet všechny do jednoho pytle

Vzhledem k tomu, že téměř všechna média v zemi se ještě stále vezou na populární vlně plošného odsouzení veškerých (!) odpůrců globalizace, rád bych se podělil o svou zkušenost s večerním pochodem Prahou v úterý 26. září. Předem chci upozornit, že jsem se pochodu neúčastnil jako aktivní demonstrant, ale pouze jako fotograf a že s násilím nesouhlasím. K průvodu jsem se připojil v Bělehradské ulici…