Svaté kamení

Na první pohled se palestinští vrhači kamenů neliší od těch, kteří se na poslední zářijový týden sjeli do Prahy. Snad jedni o něco lépe míří, snad druzí lépe ovládají rychlý ústup. Těžko poměřovat. Ale jeden rozdíl je zásadní. Ti globální přijeli do Prahy jako tvrdé jádro demonstrantů a vzápětí zase odjeli, stejně jako přijíždějí a odjíždějí na jiné štace globálního turné. Pro pražské policisty pak šlo o jednorázový úkol. Ti palestinští bojují za svrchovanost nad svatými místy ve svatém městě ve Svaté zemi, podle svého názoru za svatou věc. Jako by i kamení v jejich rukou bylo tímto vznešeným cílem posvěceno. Tutéž svatou věc po léta hájí i jejich odpůrci - izraelské bezpečnostní složky. Ale ani tak prosté to není.

Před „zelenou linií“

Počet mrtvých ve Svaté zemi se za poslední týden přiblížil stovce. Světový i český tisk píše o největších násilnostech od roku 1996. Ale novinkou není samotné násilí. Novinkou není ani počet obětí. Skutečnou novinkou je aktivní účast izraelských Arabů na protestech před „zelenou linií“. Běžný čtenář českých novin moc nerozlišuje mezi Palestinci (Arabové na územích obsazených v roce 1967) a izraelskými Araby (arabští občané Izraele) a místo výrazu „zelená linie“ používá spíše termín „mezinárodně uznaná hranice“ (linie rozdělující Svatou zemi v letech 1949–67). V samotném Izraeli ale jde o klíčové pojmy. V případě Arabů jde o loajalitu. Že k Izraeli coby okupantovi nejsou loajální Palestinci? To snad nikoho…