Přímou cestou do pekla

Věci, o kterých se mlčí, nebývají bezvýznamné. Patří k nim i sebevražda. Každý, kdo o ní začne mluvit, může být obviněn, že vlastně podává návod. Pod tlakem informací, že se vlastní rukou zabíjí stále více mladých lidí, se tradiční tabu pokouší prolomit sama Evropská unie: 19. a 20. září jednali o tom, jak bránit sebevraždám, odborníci ze zemí patnáctky ve francouzském Nantes. Výsledkem dosud není velkolepý a bohatě dotovaný program, důležitý je ale už sám fakt, že Evropa nahrazuje vysokou a chladnou politiku hledáním toho, co skutečně může trápit obyčejné lidi i ve světě blahobytu.

Nedomyšlený pokus o komunikaci

Není snadné bránit se sebevraždám, které jsou přímo vzorem nelogického jednání. Proč se o ně vůbec pokouší tolik lidí, když tím popírají všechny přírodní zákony, především snahu každého tvora udržet se při životě? Psychologové paradox oslabují připomínkou, že „sebevrazi“ se většinou ani zabít nechtějí. Naprostou většinu pokusů prý podnikají osamělí lidé, kteří svým činem volají o pomoc a značně podivným způsobem se tak snaží o komunikaci s blízkými. Pražští psychiatři například zaznamenali případ třiadvacetiletého děvčete, které se pokusilo o sebevraždu celkem šestkrát v několika letech, vždy jen proto, aby na sebe upoutalo pozornost. V USA zdokumentovali, že mladiství devět z deseti pokusů o sebevraždu provádějí doma, ve třech čtvrtinách případů navíc tehdy, když jsou doma rodiče. Podobně se chovají i mnozí dospělí, kteří páchají…