Ministr spravedlnosti Otakar Motejl se rozhodl prásknout dveřmi. On sám svůj krok vysvětluje tím, že poslanecká sněmovna mu v krátkém sledu zamítla několik návrhů zákonů, kterými chtěl uzavřít svou reformu justice. To je sice pravda, ale tak strašné, aby odstupoval, to s jeho pověstí přece jen nebylo. Nadále byl nejrespektovanějším členem vlády, prošla mu rozsáhlá novela občanského soudního řádu a ani dílčí neúspěch s trestním řádem nebyl fatální. Opozice naznačovala, že ministra neodepisuje a že je ochotna o jeho návrzích dále jednat. Tak proč tedy odešel?
Nenahraditelný
Za porážku v reformě trestního práva si ministr mohl převážně sám. Nedokázal se domluvit s poslanci na přijetí potřebných zákonů, a jak řekl, připadal si ve sněmovně jako obtížný hmyz. Ale spíše za obtížný hmyz považoval poslance. Věděl, že pravicová opozice má vážné výhrady, přesto své návrhy předložil bez předběžných konzultací. Jako člen menšinové vlády se pak nemohl divit. Opozice přesto byla vstřícná a také její zásluhou vznikla kompromisní novela trestního řádu. Jinými slovy, Motejl odešel od práce, která nebyla beznadějná. Souvisí tedy Motejlův odchod s jeho nominací na funkci veřejného ochránce lidských práv? Anebo se nechce účastnit tažení proti ekonomické kriminalitě, které po předchozím fiasku znovu rozjíždí premiér Miloš Zeman? Pravou příčinu je ale nutné hledat v historii. V první polovině devadesátých let získali velký vliv ekonomové. Společnost chtěla pokud možno…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu