Ta kost se jmenuje AVNOJ

To jsme v povedeném sendviči, musí si povzdechnout mnozí Rakušané, kteří fandí své vládě. Stále naprázdno vychází snaha Schüsselovy koalice přimět Čechy a Slovince k tomu, aby překročili půl století starý stín, vyrovnali se s poválečným vyhnáním německy hovořícího obyvatelstva a zrušili platnost právních aktů, které tento radikální postup regulovaly. Oba krajíce z pomyslného sendviče, severní i jižní, to prostě odmítají. Úsilí Vídně, kterou v tomto ohledu nejhlasitěji zastupuje korutanský hejtman Jörg Haider, označují Praha i Lublaň shodně za velkohubý pokus o změnu ve výsledcích války, kterou nerozpoutali oni, nýbrž nacisté. Přesto lze v reakcích Čechů a Slovinců vysledovat zásadní rozdíl. Obě země uznávají, že zmíněné právní akty soudily německy mluvící obyvatele podle principu kolektivní viny a že vedly k jejich brutálnímu vyhnání. V Česku však zůstal jakýkoli krok vedoucí byť jen k symbolickému odsouzení Benešových dekretů (dejme tomu na půdě parlamentu) politicky neprůchodnou věcí, o níž se od podpisu česko-německé deklarace v roce 1997 přemítá na veřejnosti jen sporadicky. Oproti tomu ve Slovinsku vyvolaly rakouské požadavky ostrou společenskou diskusi, která se výrazně promítá do kampaní před nadcházejícími parlamentními volbami. Pohodlný český politický konsenzus o tom, že nejlepší je minulost nerozpitvávat, Slovinci neznají.

Ve vnitřním dialogu

Z přímého dialogu Lublaně s Rakušany zatím pokaždé sešlo, ač některé slovinské strany letos…