Sejdeme se v Dubaji

Jedna z mnoha internetových stránek odpůrců globalizace nese název Destroy IMF - Zničte Mezinárodní měnový fond. Před dvěma týdny na ní stálo: „Pojedeme do Prahy a proměníme zasedání fondu a Světové banky v druhý Seattle. Úkolem dělnického hnutí je zlikvidovat summit největší demonstrací, kterou Evropa kdy viděla.“ Seattle zopakován nebyl a osmitisícihlavý pražský protest patřil spíše k menším evropským demonstracím. Pro Prahu to však byla docela náročná premiéra.

Nikdo nesmí ven

Oproti Seattlu nebo podobné demonstraci proti zasedání MMF letos na jaře ve Washingtonu tu byl jeden rozdíl. V Seattlu demonstrovalo padesát tisíc lidí a většina z nich podporovala nenásilnou formu protestu. Když skupiny tamních anarchistů začaly rozbíjet výklady a zapalovat auta, zpacifikovali je odboráři ze svazu ALF-CIO. Ve Washingtonu podle informací z amerického tisku k žádnému rozbíjení a drancování vůbec nedošlo. Na severozápadním pobřeží USA zablokovali aktivisté ze zhruba pěti stovek různých organizací účastníkům summitu přístup k jednacím sálům a představitelé Světové obchodní organizace (WTO) museli jednání první den předčasně ukončit. Padesáti tisícům demonstrantů čelilo na počátku pouze osmnáct set policistů a ti neměli šanci. Poté požádal policejní ředitel Norm Stamper o pomoc armádu a druhý den chránilo jednání WTO dvacet tisíc příslušníků Národní gardy. Teprve poté se rozhořel dvoudenní boj, který přinesl zhruba osm set zraněných na obou stranách. Nasazení policie, Národní gardy a škody způsobené demonstranty vyčíslila seattleská radnice na šedesát tři milionů dolarů (Prahu stály v tomto ohledu protesty desetkrát méně). Tváří v tvář pouličním bitvám přednesl americký prezident Bill Clinton na seattleském zasedání památný proslov, ve kterém vyzval k dialogu s demonstranty: „Jejich požadavky musí být vyslyšeny, světový obchod nemůže být nadále řízen pouze politickou a obchodní elitou, musíme přihlížet k zájmům životního prostředí a pracujících.“ V Seattlu a Washingtonu demonstranti vlastně zvítězili. Mezinárodní měnový fond a Světová banka se začaly se vší vážností zabývat jejich požadavky - odpustit dluhy nejchudším zemím, respektovat životní prostředí a rozumně zvažovat, komu a na jaký účel půjčovat peníze. Tím byla připravena půda pro pražské jednání. Tady už se na rozdíl od předchozích summitů dialog mezi kritiky obou organizací a jejich představiteli vedl. Ten nejdůležitější uspořádal prezident Havel na Hradě. Výhrady kritiků byly podobné jako v Seattlu. Špatné nakládání s finančními prostředky, nesmyslná podpora nedemokratických režimů, potřeba zeštíhlení obou institucí. Radikální kritiky Světové banky a MMF to ale neuspokojilo a hlavní pražská demonstrace byla organizována s požadavkem obě instituce zlikvidovat. Akce se účastnily desítky iniciativ, od umírněných kritiků přes anarchisty až po tvrdé komunisty. Bylo dost složité zjistit, čeho chtějí dosáhnout. Svou libeňskou základnu uzavřeli pro veřejnost a zvlášť ostražitě ji chránili před novináři. „V České republice jsou média pod vlivem nadnárodního kapitálu, proto jsme tu my, abychom o všem objektivně informovali,“ nechali se slyšet v jednom z projevů na náměstí Míru aktivisté z organizace International Media and Communication. Jediné informace poskytovali čeští aktivisté z Iniciativy proti ekonomické globalizaci (INPEG): protesty budou nenásilné, obklíčíme Kongresové centrum a účastníky summitu nepustíme ven, dokud oba své spolky nerozpustí. „Zahraniční aktivisté učí naše lidi dělat protestní akce zajímavými, ty jejich jsou zábavné se spoustou nápadů, jsou spíše divadlem,“ říkala pár dnů před akcí Alice Dvorská, mluvčí INPEG.

Vepřové pro premiéra

Po několika dnech menších demonstrací, kdy vylidněným pražským ulicím vládli policisté, přišel den D - zahájení summitu. Čtyřiadvacet hodin předtím dorazila většina radikálních demonstrantů, tisícovka Italů, třicet autobusů Němců a pětistovka Poláků. „Většina z nich je v Praze poprvé, opili se a budou nejspíš vyspávat,“ uklidňoval v úterý ráno bankéře premiér Miloš Zeman. O pár hodin později musel svoji trapnou prognózu korigovat. To už k pražskému Kongresovému centru směřuje mohutný zástup demonstrantů vedený italskými aktivisty v bílých molitanových kombinézách. Na rukou mají rukavice, před sebou drží pneumatiky, po boku jim visí masky proti slznému plynu. Na Nuselském mostě začíná útok. Policejní zátarasy povolují pod náporem těl a za chvíli se už vůdcové průvodu rozmachují dřevěnými tyčemi proti policejním štítům. V postupu na nedaleké centrum je zastavují až dva obrněné vozy, stojící napříč vozovkou. Vycvičení italští aktivisté z organizace Ya Basta (Už dost) patří podle italského tisku k nejradikálnějším levicovým organizacím v zemi. Jejich cílem je pád kapitalismu a „přerozdělení majetku bohatých“. V Lumírově ulici házejí zakuklení anarchisté po policistech dlažební kostky a lahve, při ústupu staví barikády, jež zapalují. Páteř asi tisícové skupiny tvoří Poláci. Jeden z nich utrpěl těžké zranění, dostal do hlavy dlažební kostkou, kterou jeden z policistů hodil po davu nazpět. Z Lumírovy ulice pochází i záběr vysílaný mnoha světovými televizními stanicemi - hořící uniforma na důstojníkovi, vedle něhož vybuchl Molotovův koktejl. Strážcům pořádku nakonec ujely nervy: při rozhánění demonstrace kolem sebe mlátili hlava nehlava a některé účastníky zbili prý i po zadržení. „Víme, že nebylo úplně všechno v pořádku,“ připouští dnes policejní prezident Jiří Kolář. Večer je v Praze v podstatě klid, jen menší skupinky rozbíjejí na Václavském náměstí výkladní skříně McDonaldu, KFC a několika bank. Policisté v tu dobu hlídali vepřové hody, které pro účastníky summitu uspořádal na Výstavišti premiér Miloš Zeman. Celkem bylo zraněno padesát dva policistů - deset z nich těžce - a policie zatkla během akce celkem osm set padesát lidí. Z nich byly necelé čtyři stovky ze zahraničí. Dva dny po demonstraci jsou všichni propuštěni, pětadvacet je ale obviněno z útoku na veřejného činitele. Další obvinění se podle úřadů dají očekávat v nejbližší době. „Ty násilnosti nás poškodily, ale my jsme ty lidi, kteří je iniciovali, do Prahy nepozvali,“ distancoval se od násilností jeden z organizátorů demonstrace, mluvčí INPEG Viktor Piorecký. Šéf Světové banky James Wolfensohn se při odjezdu z Prahy nechal slyšet, že „násilnosti bohužel překryly hlasy odpůrců, kteří přišli diskutovat“.

Rámeček

Jste na seznamu

Klid předcházející úterní bouři přičítal ministr vnitra Stanislav Gross v televizní relaci Naostro „policejní ostražitosti“ a tomu, že se „přes hranice nedostalo asi tři sta padesát lidí nacházejících se na seznamech nežádoucích osob“. Jak ale takové seznamy vlastně vznikají, kdo je sestavuje a kdo se na nich ocitá? Do republiky nebyli například vpuštěni na základě těchto seznamů tři lidé z USA. „Dva z nich se na nás obrátili se stížností,“ píše se ve faxu amerického velvyslanectví. „Na demonstracích v Seattlu a Washingtonu bylo zatčeno mnoho lidí. Informace o zatčeních a jiných rozhodnutích orgánů prosazujících právo jsou v USA předmětem veřejně přístupného záznamu. Respektujeme rozhodnutí českých úřadů, že zmíněné osoby mohou představovat ohrožení veřejného pořádku.“ Podle britského listu Guardian předala tamní Special Branch Policy Čechům seznamy lidí, kteří se letos na 1. máje účastnili násilných nepokojů v Londýně a byli zatčeni. Vzhledem k tomu, že přes hranici nebylo vpuštěno sto třicet tři Němců, je zřejmé, že seznamy rebelů dodala i tamní kriminálka. Podle šéfa Ústavu státu a práva Vladimíra Balaše nebo Pavla Bílka z Českého helsinského výboru má policie právo vpustit do země, koho uzná za vhodné, pokud tím úředníci neporuší zákon, který vymezuje podmínky zákazu vstupu. Česká policie dostala tedy informace o aktivistech, kteří byli zatčeni na podobných demonstracích za hranicemi, a do země je nepustila s vysvětlením, že by tu rušili veřejný pořádek. „Policie nikde na světě ale není v tomto případě schopna zadat do databáze, jestli šlo o výtržnost na demonstraci, nebo o legitimní vyjádření politického názoru člověka, který byl zatčen náhodou,“ tvrdí Jan Jařab, člen Rady vlády pro lidská práva. Jinými slovy: pokud někdo demonstroval například v Seattlu, nic neudělal, ale přesto byl zatčen, neměl šanci se do Prahy dostat zásluhou záznamu u policie. Policie však bezpochyby postupovala i naprosto svévolně: například posádku holandské mobilní kuchyně nezadrželi strážci hranic kvůli „seznamu“, ale prostě proto, že se jim ti lidé nelíbili. V tomto případě ale policie musela nakonec ustoupit a zákaz vstupu vysvětlila tvrzením, že Holanďanům chyběla samolepka s označením státu.