„Pražští demonstranti možná neovládají ekonomii,“ napsal minulé úterý ve Financial Times známý harvardský profesor Jeffrey Sachs, „ale v jednom směru mají pravdu - když tvrdí, že Mezinárodní měnový fond i Světová banka jsou jen nástroji vlád několika málo bohatých zemí, zvláště Spojených států.“ Sachs uvádí jeden příklad: právě probíhající ozdravný program MMF pro Jižní Koreu, v jehož rámci se tamní vláda zaručila za dluhy korejských bank vůči jejich soukromým věřitelům z Ameriky, Japonska a Evropy. Korejci tak hradí z daní zahraničním bankám jejich nepovedené investice. Jak to změnit? Profesor Sachs připomíná své starší podněty. MMF se má zaměřit jen na krátkodobé finanční výpomoci a hlavně by neměla zkoušet „řídit tucty chudých ekonomik z washingtonské 19. ulice“. Světová banka ať své síly soustředí k boji s AIDS a malárií v Africe. A z obou by se měly stát „skutečně globální instituce reprezentující všechny své členy“. Jenže takové návrhy nebyly v Praze k mání, uzavírá rozzlobený ekonom, který na zdejší zasedání ani nepřijel.
Hlasy pro Afriku
Jeffrey Sachs přehání, například o větším zastoupení „třetího světa“ ve vedení fondu i banky se na pražském kongresu vedly dlouhé a poněkud nezáživné debaty. Hlasovací práva v MMF a Světové bance se vypočítávají z tradičního vzorce, který bere ohled na výši příspěvku a velikost ekonomiky (samy Spojené státy představují 17 procent hlasů, následovány Japonskem s třikrát menším podílem). Korea, Singapur a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu