Emigrace bude stále důležitější

Rámeček

MONIKA ZGUSTOVÁ se narodila v Praze, v 70. letech odjela s rodiči do USA, kde studovala srovnávací literaturu. V 80. letech se přestěhovala do Barcelony, kde přednáší na univerzitě a spolupracuje se španělskými i zahraničními novinami a časopisy. Patří k velkým propagátorům naší kultury ve Španělsku: přeložila kolem 40 románů, sborníků povídek a básní z češtiny do španělštiny či katalánštiny (B. Hrabal, J. Hašek, K. Čapek, J. Seifert, M. Kundera, V. Havel aj.) a za své překlady dostala několik významných cen. Píše také divadelní hry a prózy (jedna z nich, Grave cantabile, zachycující osudy tří výjimečných žen, právě vyšla česky), jejím zatím nejznámějším dílem je biografie Bohumila Hrabala V rajské zahradě trpkých plodů (1997), která byla přeložena do sedmi jazyků.

Do Prahy jste přijela z Barcelony, kde žijete, kvůli své knize próz, jež tu právě vychází, ale také jako novinářka na zasedání MMF a Světové banky. Jak se díváte na průběh minulého týdne a na atmosféru, která jej provázela?

Řekla bych, že v západní Evropě, třeba právě ve Španělsku, by si asi řekli: v mém městě se děje něco velmi důležitého, musíme na to být hrdí a dělat co můžeme, aby se to podařilo. Anarchista nám sice možná rozbije výkladní skříň, no tak si ji dáme pojistit. Dialog mezi finančníky a jejich odpůrci má sice často podobu střetu, ale zároveň jde o nejdůležitější událost, jakou si člověk může v dnešním světě představit. Je to důležitější než schůzka…