Po dlouhých letech totalitní beznaděje přišla předminulý týden z tibetské strany Himálaje dobrá zpráva. Jedné z nejvlivnějších postav tibetského buddhismu, 17. karmapovi, se navzdory přísnému čínskému dozoru podařilo opustit zemi a po dramatickém přechodu zimních velehor odejít do bezpečí indického exilu. Proč je karmapa tak sledovanou postavou a co jeho odchod do Indie pro samotné Tibeťany znamená?
Čepice červené a žluté
Linie tibetského buddhismu nazývaná Karma Kagjü, představovaná karmapou, je jedním z nejstarších buddhistických učení v Tibetu. Přesto ale pochází až z druhé vlny pronikání buddhismu do této země. Poprvé se buddhismus dostal z Indie přes Himálaj na začátku osmého století. Jeho šiřitelé založili v Tibetu klášter a první školu Ňingma, obecně známou jako „učení červených čepic“. O dvě stě let později ale došlo ze strany panovníka k příklonu zpět k starým animistickým náboženstvím. Druhá injekce tibetskému buddhismu z Indie přichází v jedenáctém století. Postupně dochází k založení tří buddhistických škol - Kagjü, Kadam a Sangjä, které postupně pronikaly do celé země. Nejstarší z nich - Kagjü - se hlásí k známému jogínovi a básníkovi Milaräpovi (1040–1123) a jejím hlavním představitelem je právě karmapa - vtělení živého Buddhy. Tyto tři školy (jejich mniši stále nosili červené čepice) v Tibetu střídavě dominovaly, začátkem patnáctého století ale dochšlo k jakési reformaci. Z učení dvou škol Kadam a Sangjä vznikla nová velká škola…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu