Skok do neznáma

Je to drahé a s nejasným koncem - takto loni v jednom rozhovoru shrnula předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová své námitky vůči justiční reformě ministra Motejla. „Když jsme se překodrcali přes tu počáteční hrůzu a justice běží, tak proč toto?“ dodala. Nutno říci, že to nebyla ojedinělá kritika. Advokátka Hana Marvanová z právní komise Unie svobody varovala, že rozsáhlé novely zákonů nestačí, naopak při nepřipravenosti a liknavosti soudců „mohou celou věc ještě zhoršit“. Dvě zákonné předlohy už přesto prošly sněmovnou (především novela občanského řádu), další (hlavně trestní řád) čekají na schválení. Zákonodárci slibují, že do června bude vše hotovo. Na poměry v tuzemské justici to je opravdu nečekaná reformní iniciativa, navíc provázená nezvykle dramatickou diskusí. Jednou z příčin reformy je přitom snaha odstranit nedostatky, které nám již dlouho vytýká Evropská unie.

Všechno lepší, kromě bankrotů

„Podmínky na soudech jsou povážlivé,“ tvrdí bruselští úředníci ve své podzimní zprávě o České republice. Dokládají to například „extrémně pomalým průběhem soudních řízení“, vysokým počtem nevyřízených případů (230 000 v roce 1998). Zvláště vytýkají nízkou výkonnost při rozhodování o bankrotech. Důvod? Málo soudců a špatná vybavenost jejich úřadů. Reforma justice se tak stala - vedle změn v ekonomice a reformy státních úřadů - jednou z hlavních podmínek pro náš vstup do Unie. Ministr Motejl už rozsáhlé změny připravil, a pokud projdou…