Rychlíkem na konečnou

Kdo by si nevážil Václava Bělohradského či alespoň s potěšením nečetl jeho články? Málokterý tuzemec tak dobře otvírá témata známá dosud jen z tisku, málokdo dokáže provokativními názory tak oživit veřejnou diskusi. Liberální profesor z Terstu zkrátka našel svou civilizační misi v zemi, nezvyklé demokracii, kde nejcennější politické projekty rostou právě z veřejného tříbení názorů. Bělohradského ambice ovlivnit společnost nelze přehlédnout a jedním z důkazů může být i to, že své články publikuje vždy v nejvíce provládních tiskovinách - dříve to byly Lidové noviny, dnes Právo. Zdá se však, že mu prostředí levicového deníku nesvědčí. Redakce platí autorům zřejmě od stránky, a tak jsou články terstského profesora delší, než by vyžadovalo téma a obyčejná slušnost ke čtenářům. Význačným příkladem je text „Česká cesta k zavřené společnosti“, který v Právu minulý čtvrtek zabral plné dvě tiskové strany. Tentokrát obsah článku sotva vzbudí polemiku. Komentuje pouze obecně známý fakt, že opoziční smlouva likviduje politickou kulturu v zemi a ohrožuje tak demokracii. Překvapit může jedině čtenáře, kteří si ještě vzpomenou, s jakým zápalem Bělohradský před dvěma lety opoziční smlouvu hájil. Dnes ale své tehdejší názory nepřipomíná, jen stručně a mlhavě vysvětluje, že „opoziční smlouva, původně dočasné (a jako takové i legitimní) východisko z povolebního patu roku 1998, vyústila v toleranční patent a pak v nesystémovou, oportunistickou, a proto i nemorální změnu volebního zákona“.…