Nežiju dnes... možná zítra!

Jimi Hendrix - podle některých navždy největší rocková hvězda, podle jiných prostě muzikant, jehož vliv nezeslábl ani po třiceti letech, která uplynula od osudného 18. září 1970, kdy v Londýně vydechl naposledy. Když americký časopis Rolling Stone otiskl před časem velký materiál o kytaristech a jejich vzorech, na obálku dal právě Hendrixe. Nikdo jiný tam ostatně ani být nemohl. Jako svého učitele dnes Hendrixe uvádí téměř každý kytarista, ať již jazzový či rockový. O kom se to dá ještě říct? Nad jeho hudbou se rozplývali nejen rockoví fanoušci, ale i takoví mistři jazzu, jako byl Miles Davis. Tvrdí se, že Hendrix byl jediným skutečným géniem, jakého kdy rock měl, a možná to není až tak daleko od pravdy. Stačí si poslechnout některou z jeho živých nahrávek - třeba Machine Gun, natočenou na Silvestra 1969. To, co tam se svou kytarou předvádí, by spolehlivě zaměstnalo několik hráčů. Kytara Hendrixovi kvílí, imituje vřavu bitevního pole, vybuchující šrapnely. Nebo legendární vystoupení na Woodstocku - zde Hendrix tak rozcupoval americkou hymnu, až běhá mráz po zádech. Jeho verze Star Spangled Banner je plna úcty, zároveň se v ní odrážejí všechny frustrace onoho léta, nepokoje v ulicích amerických měst, ztráta iluzí o možnosti nějaké poklidné změny. To vše dokázal vyjádřit s pomocí šesti strun a pořádně vyhulené aparatury. Pozapomenuty jsou jeho pódiové exhibice, kdy hrával s kytarou za zády či místo trsátka rozezníval struny jazykem. Nicméně, sexuální aspekt byl v jeho…