Tygři znovu na stopě

Asijská finanční krize let 1997–98 byla jednou z nejvýznamnějších událostí ve světové ekonomice konce 20. století. V době svého plného propuknutí byla považována za začátek delší a rozsáhlejší celosvětové krize a objevily se i hlasy doporučující jednotlivým ekonomikám izolovat se od zbytku světového finančního systému. Asijské ekonomiky ale v současnosti opět utěšeně rostou a světová ekonomika prožívá nejrychlejší růst za poslední desetiletí. Úvahy o „asijské chřipce“ a o kolapsu globálního finančního systému byly na předních stránkách světového tisku vystřídány zprávami o úspěších e-businessu a rozvoji nové ekonomiky. Ve zpětném pohledu se dnes může nedávná krize zdát jen jako jednorázový výpadek trvalého hospodářského růstu jihovýchodní Asie. Otázka ale zní: podaří se současné oživení v Asii udržet i v následujících letech?

Premianti v polepšovně

Asijské ekonomiky byly po tři desetiletí dávány za příklad, jak lze pílí a spořivostí dosáhnout vysokého hospodářského růstu. S příchodem krize v letech 1997–98 se toto hodnocení obrátilo o sto osmdesát stupňů. Analytici začali naopak zdůrazňovat finanční vzdušné zámky, charakterizované korupcí a špatným managementem. Objevily se názory, že bez přechodu na severoamerický model kapitalismu není možné, aby se jižní Asie opět rozhýbala k růstu. Asijská krize ale skončila podobně rychle, jako vznikla. Ve většině zemí regionu se trhy začaly stabilizovat v létě 1998, kdy se úrokové sazby vrátily na…