Reforma podle vyhozeného gymnazisty

„Usoudil jsem, že ve škamnech musí zblbnout každý, kdo blbcem ještě není.“ Originální vzdělávací reformu pod tímto heslem by jistě i dnes prosazoval Ladislav Klíma, jeden z mála českých filozofů hodných toho jména. Klíma se narodil před 122 lety a je škoda, že nežije dodnes. Deset let po pádu komunistické diktatury totiž u nás žádný ucelený reformní plán nevznikl a ani většina reformních myšlenek nemá velikost a sílu Klímových pedagogických názorů.

Z mučíren do přírody

Ladislav Klíma by si zasloužil místo reformátora už svým životním postojem. Jak svědčí výše zmíněná věta, jeho vztah k rakousko-uherské škole, s jejím důrazem na výchovu skromných řemeslníků, poslušných úředníků a výkonných inženýrů, byl hluboce záporný. Vzbouřil se tedy proti samému principu a za urážku císařského majestátu byl vyloučen z gymnázia se zákazem studovat na všech rakouských školách.Klíma svou kritiku vkládá do úst Ditě, hrdince svého Velkého románu: „Zachází se v nejbarbarštější věznici s nejpodlejšími ničemy takto?“ ptá se například. „Jsou trestanci nuceni dlouhé hodiny sedět? Jako svíčky? Hledět jen před sebe? Je trestancům zapovězeno mluvit, ba šeptat? A hlavně: mají přikázáno absolutně nic nedělat?"Děti samozřejmě nedokážou sledovat "stokrát, tisíckrát se opakující tytéž nudné věci“, naštěstí nemusejí „zblbnout v nejvlastnějším toho slova smyslu“, pokud si umějí učení nevšímat a zabývat se vlastními fantaziemi. Podle Klímy je to přirozené, bohužel "páni kantoři…