Rusko po Kursku

Tragédie 118 ruských námořníků, kteří zahynuli v atomové ponorce Kursk, je zřejmě počátkem vážné politické krize v Rusku. Až dosud rozhodný prezident, vítěz války v Čečensku, muž, který si rychlostí vskutku nevídanou získal nejprve sympatie Jelcinem unavených a zahanbovaných voličů a hned nato podporu všech rozhodujících státníků demokratického světa, jako by si náhle nevěděl rady. Připouští, aby ho jeho imagemaker zesměšňoval obhajobou ve věci, která je předem prohraná: Putin mravně selhal. Namísto toho, aby se okamžitě, když ho ministr obrany Sergejev informoval o katastrofě jaderné ponorky Kursk v Barentsově moři, vypravil na místo neštěstí, odjel na dovolenou. Omluva-výmluva, že nechtěl překážet odborníkům, zní víc než směšně, a ruský tisk proto prezidenta nešetří. Imagemaker Gleb Pavlovský volá tisk k pořádku: Nechceme přece šou-prezidenta, chceme prezidenta činu, říká. Jako by zapomněl, že Putin přece ani na chvíli nezaváhal, když předváděl předvolební šou: sedl si do vojenského bitevníku a letěl s ním do Čečenska, v námořnické uniformě se před pár týdny promenoval po palubě jiné ponorky, dokonce tam nocoval, nechával se fotografovat jako judista atd. To zase namítají novináři, a nejen oni.

Prezident oklamán vojáky

Putin si tedy jakoby neví rady, zato si ví rady kdekterý ruský politik. Zkušený a umírněně - rozuměj pragmaticky - liberální Boris Němcov je rozhodně pro ustavení parlamentní vyšetřovací komise. Podporuje ho předseda Rady…