Nářky nad zaslíbenou zemí

Úpadek rodiny a mravů všeobecně je jednou z katastrof, kterými nám hrozí přelom tisíciletí. Tak to alespoň vypadá z novinových titulků poslední doby. „Prožíváme krizi manželství,“ psaly třeba Zemské noviny a dodávaly, že „mladí lidé se párují, milují, ale do ženění a vdávání se nehrnou, navíc o dětech hovoří jen v černých vtipech“. Důsledkem je, že loni „Ženy v ČR rekordně málo rodily“ (Severočeské noviny). Ovšem „Nízká porodnost bije na poplach“ (Večerník Praha), protože když „Několik let klesá počet obyvatel“ (Moravskoslezský den), „Budoucím penzistům nezbude na důchody“ (Právo). Věcným základem takových výkřiků jsou údaje, že u nás od roku 1989 poklesl počet uzavřených manželství i narozených dětí bezmála o třetinu. Důkladnější sociologická studie, která měla katastrofické výklady potvrdit, je k dispozici. Připravovaná kniha Věry Haberlové a Jana Hartla (zatím pod pracovním názvem Mezi rodinou a nezávislostí) ovšem úpadek rodinných hodnot v české společnosti nepotvrdila. Naopak: rodina je silnější než dříve, jen se musí vyrovnat s konkurencí nového stylu osobního života.

Ghetto poddaných

Můžeme litovat, že dnes už není ve svých pětadvaceti ženatých 95 % mužů a vdaných 97 % žen, jak tomu bylo ještě před deseti lety. Sotva ale má význam tento socialistický zvyk držet, když rodina už nemusí plnit některé dřívější úlohy. „Byla pro člověka jedním z mála míst, kde bylo možné být otevřený a v jistém smyslu svobodný,“ vysvětluje Věra Haberlová a…