Kdo škodí národnímu parku

Potěšil mě nepředpojatý pohled redaktorky L. Kholové v článku Nech brouka žít (Respekt č. 34/2000). Čas dal vskutku za pravdu obráncům Šumavy. Chtěl bych jen autorčiny informace doplnit a aktualizovat, jakož i zmírnit závěrečný optimismus z údajné „změny přístupu“, jenž se opírá o tvrzení mluvčího Národního parku Šumava Zdeňka Kantoříka. Mystifikací je totiž tvrzení, že letos Správa Národního parku Šumava těží o třetinu méně než loni. V loňském roce sice dosáhla rekordu desetiletí 281 000 m2 (za posledních 5 let: 1 031 000 m2 - viz nezávislý audit hospodaření Národního parku Šumava, Parkservis 2000), letos to už koncem června dělalo přes 150 000 m2 (většinou tzv. „polomy“). Bude-li holení Šumavy tímto stachanovským tempem pokračovat, loňský rekord padne. Správa přišla na to, že vítr, který vpustí do rozvrácených porostů, udělá práci za ni - a zadarmo. Prudký statistický nárůst větrných a sněhových polomů (ať už údajných či skutečných) oproti návětrné bavorské straně je přinejmenším podezřelý. I kdyby pan Kantořík mluvil výjimečně pravdu, jde o jasnou vizitku péče o les během Žlábkovy pětiletky (viz Audit). Vrcholem pokrytectví je podiv pana Kantoříka „co bychom z toho kácení měli, jsme honorováni jako státní zaměstnanci“. Národní park Šumava není „rozpočtovou“, ale „příspěvkovou“ organizací! Těžba je dotována státem, ale veškerý zisk z prodeje dřeva zůstává v Parku. Aby mnohamilionové kšefty se dřevem jistili,…