V globálním středověku

Hlavní město Tádžikistánu Dušanbe zažilo koncem června neobvyklou událost - otevření historicky první internetové kavárny. Pozvaní hosté se předháněli v optimistických vizích a Bachtijár Asurov, šéf firmy Telekom Technology provozující kavárnu, předpověděl, že jde o první z výhonků obrovského internetového boomu, který v nejbližší době čeká tuto středoasijskou zemi. Událost ale zaregistrovala jen mizivá část obyvatel metropole, ostatní měli jiné starosti. Při průměrné mzdě odpovídající deseti americkým dolarům se musí pořádně otáčet, aby neumřeli hlady, nemluvě už o zajištění základních životních potřeb pro své rodiny. A čtyři dolary za hodinu na síti předurčuje této nové kavárně statut místa, kde se budou scházet hlavně místní snobové a možná i pár internetových nadšenců. Z nich se snad časem může vyklubat elita nové „informační“ společnosti - budou-li mít dostatek vytrvalosti prát se s pravěkými technickými podmínkami a podezřívavým postojem ze strany státní moci. Příklad Tádžikistánu vypovídá o internetu jako o jednom z hlavních problémů států bývalého Sovětského svazu. Hlavními důvody jsou jak chatrná telekomunikační síť a malá chuť investorů dávat peníze do jejího rozvoje, tak přirozený strach místních autorit před sítí, na které lze neomezeně získávat a šířit informace. Mezi zeměmi Společenství nezávislých států (SNS) je ale třeba rozlišovat. Internetová vyspělost je tu velmi rozdílná a jednotlivé státy lze rozdělit přibližně na tři skupiny: internetové tygry,…