Národ v sociální pasti

Polovina absolventů českých škol začíná svou kariéru na pracovním úřadě. Je to katastrofa, nebo skandál? Kdyby hospodářská krize nedovolila podnikům přijímat mladé pracovníky, byla by to opravdová společenská katastrofa, nevídaná kdekoli v civilizovaném světě. U nás ale jde o něco jiného: naprosté selhání vládní vzdělávací i sociální politiky. Je to tedy skandál, a protože se stejná situace opakuje již druhým rokem, je to skandál dvojnásobný.Na celém případě je nejméně pochopitelná ještě jiná věc: nikdo z politiků ani úředníků nereaguje a nikdo nechce nic zlepšit. Vysvětlit to pouhou leností či nezájmem nestačí. Nabízí se tak jediná možná odpověď. Politikům i úředníkům současné poměry přinášejí značný zisk. O ten nechtějí přijít tím, že snad něco změní.

Úřad nade vše

V čem selhala vzdělávací politika? Na gymnázia se u nás letos dostalo dvacet tisíc dětí, tedy necelá pětina populačního ročníku, a zbytek chtě nechtě musel z deváté třídy do odborných škol či učilišť. Tato praxe je stejná posledních třicet let a nikdo ze zodpovědných politiků na ní nehodlá nic měnit. Je to zvláštní, neexistuje totiž efektivnější způsob, jak vyrábět lidi bez práce: mezi absolventy gymnázií totiž nenajdeme prakticky žádné nezaměstnané, téměř všechny dodávají odborné školy a učiliště. A nejvíc jako naschvál právě ty, které poslední ministři školství Jan Sokol a Eduard Zeman všem občanům naléhavě doporučovali: tedy školy strojírenské a stavební.Výrobu nezaměstnaných z…