Dopisy

Nevěřím, že represe je cesta

Dovolte, abych panu Fendrychovi vyslovila svůj obdiv za článek Legalizovat všechny drogy v Respektu č. 32/2000. Odvaha, s jakou prezentuje svůj názor, o němž jistě tuší, že vyvolá nepříčetnou reakci mnohých čtenářů, mne doslova zvedla ze židle. Mám dvě děti a skutečně jsem přemýšlela, co dělat, aby z nich nebyli alkoholici či narkomani. Nedošla jsem však k ničemu jinému, než že jim musím prostě říct vše, aby věděli co nejvíc o dobrém i zlém a především o způsobu, jak s drogami zacházet, aby ubližovaly co nejméně. Tak se třeba stalo, že jsme se synem postupně probrali různé druhy cigaret a dýmek, piva, vína atd. Vždy jsme ochutnali, vyzkoušeli, početli, co kde píšou, přidala jsem své zkušenosti apod. Stejným způsobem jsem postupovala i s dcerou, když došla vhodného věku. Praktický efekt spočíval v tom, že znali účinky alkoholu, uměli s ním zacházet a především věděli, jak z toho ven, když už stačilo. S tvrdými drogami to takto nejde, ale stejně jako se vším si myslím, že čím víc víte, tím větší šanci máte přežít. Netuším, zda z mých dětí budou alkoholici či narkomani. Možná ano, možná ne. Ale vím, že jsem dělala, co jsem mohla, aby přežily. Kdo ví, možná že už ten starý příběh v Bibli o prvním zákazu a trestu neříká, že po porušení zákazu má následovat trest, ale třeba spíš: podívej se, člověče, jen jedno ovoce jsem zakázal, a co z toho vzniklo. Nevěřím, že…