Desatero antiglobal

Nevraždi. Nesmilni. Nekraď. Neobviňuj křivě. Nezáviď. Málokdo v dnešní sekularizované společnosti dokáže z hlavy vyjmenovat celé Desatero, ale přinejmenším pět jeho „civilních“ zákazů je obecně známo, ba sdíleno. Nikdo nezná celý trestní zákoník, ale lidé podvědomě tuší, kdy svým jednáním překračují obecně sdílený zákon. Nikdo nezná všechny rezoluce OSN, ale lidé vědí, že alespoň na papíře se obecně sdílí zákaz genocidy, agrese, otroctví, obchodu se ženami, dětské práce… Společnost se zkrátka řídí etickým kodexem, národními zákony a nadnárodními normami. Co má toto banální konstatování společné s koncem letošního léta? Čím více se blíží pražské „horké září“ (rozuměj výroční zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu), tím více je patrný střet dvou etických kodexů. A nemusí jít pouze o střet názorový: při pohledu na výstrahy a návody pražského ministerstva vnitra se vnucuje dojem blížící se války. Až tak daleko pokročilo - co vlastně? Nesmiřitelnost odpůrců globalizace vůči jejím zastáncům? Nebo spíše tupost a nepružnost českého rezortu vnitra? To je otázka.Nedovážej a nevyvážej to, co lze vyrobit na místě (raději vůbec neobchoduj). Nepožívej geneticky upravené organismy. Nevyužívej jadernou energii. Nestav dálnice. Nejez zvířata… Málokdo dokáže z hlavy vyjmenovat celý etický kodex odpůrců globalizace, ale byť jsou jeho základní zákazy obecně známy, nelze říci, že by byly obecně sdíleny. Jediný z nich nenajdeme ani v Desateru, ani v národních zákonech, ani…