Svobodu lžím

Mladík, který na internetu a v pár desítkách papírových kopií vydává svůj echt bolševický plátek Pochodeň, by si měl jít za své scestné bláboly adorující Stalina sednout až na osm let. S tituly ověnčenými reprezentanty partaje, která komunismus propaguje denně jen svým názvem a jejíž přední členové nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se mohlo třeba na hranicích poměrně beztrestně střílet do lidí, lze ale - jak známo z české sněmovny - celkem bez skrupulí vyjednávat třeba o podpoře rozpočtu. Třiadvacetiletého skinheada stát zase stíhá za lež, podle níž žádné plynové komory a holocaust nikdy neexistovaly. V cele by se mohl sejít s vydavatelem, který se rozhodl vydělat peníze na Mein Kampfu. To se ale děje v časech, kdy sedmdesát kilometrů od Prahy stojí na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy obří prasečák. Těžko rozhodnout, co oběti šílených plánů na rasově čistou Evropu hanobí víc. Něco tu zkrátka nesedí. Nemá ale cenu se nad těmi rozpory rozčilovat. Spíš by mohly sloužit jako další pádné argumenty pro názor, že dnešní pojetí svobody slova v Česku postrádá smysl. Se spravedlností a ochranou obětí nenávisti, minulých i těch potenciálně budoucích, nemá totiž zjevně zhola nic společného. Česko není jedinou svobodnou zemí, kde lze slovy riskovat kriminál. V Izraeli, Německu či Kanadě, kde je možné dostat se za mříže za tzv. osvětimskou lež, popírání šesti milionů obětí holocaustu, jsou takové zákony projevem něčeho jiného než u nás: hluboké reflexe a poučení z…