Když papež zase zevšední

Byla to podle některých největší evangelizace v postmoderní době. Umírání a smrt Jana Pavla II., konkláve a následné zvolení nového papeže Benedikta XVI. byly skutečně událostmi, které neměly v době svého vrcholu mediální konkurenci. Exotická slova jako konkláve a camerlengo zevšedněla i v tak ateistické zemi, jakou je podle posledního průzkumu Česká republika (nejméně věřících v Evropě má Francie, pak my a pak Nizozemí). Pěna dní se konečně rozpustila, nový papež začal úřadovat. Jako mávnutím kouzelného proutku zmizel z médií, tedy i z obzoru většiny Čechů, kteří se vrátili ke svým všedním pozemským starostem, kam si nepustí ani papežské encykliky, ani Kongregaci pro nauku víry, kam právě na uvolněné místo po současném papeži dosedá sanfranciský arcibiskup William Joseph Levada (69) – profesor dogmatické teologie, o kterém se díky jeho nechuti k lidštější tváři církve říká, že jeho přesun do Říma je dobrou zprávou jen pro San Francisco.

Avantgardní muzeum

Co se to vlastně v nejpočetnější (60 % křesťanů), tedy katolické církvi děje? Po 27 letech jí umřela nejvyšší duchovní autorita. Jan Pavel II. byl nepochybně člověk, který udělal díru do světa. Zanechal stopu, ovlivnil dějiny. Dokázal hýbat světem, měl vizi, měl energii a velké komunikační schopnosti. Jeho dlouhý pontifikát si získal obdiv i u odpůrců. To, že jich nebylo málo a že jejich výtky byly často oprávněné a nevyslyšené, se pochopitelně ve chvílích jeho umírání taktně odsouvalo…