Dva kohouti na Dunaji

Posmrtně vydaná kniha filozofa Ernsta Gellnera ukazuje, že někdejší vášně v nás žijí dál.

Zpřesňující podtitul poslední knihy Ernsta Gellnera Jazyk a samota je Wittgenstein, Malinowski a habsburské dilema, což nezní zrovna aktuálně. Ludwig Wittgenstein (1889–1951) bývá označován za nejvýznačnějšího filozofa minulého století a Bronislaw Malinowski (1884–1942) zase položil vědecké základy kulturní antropologie, která v téže době začala filozofii úspěšně konkurovat, jejich sláva však kulminovala už před půlstoletím. A habsburské dilema? To přece musel, zdálo by se, definitivně vyřešit zánik habsburské říše. Stačí se ovšem začíst do první kapitoly, abychom zjistili, že Gellner docela přesně míří k podstatám závažných konfliktů současnosti.

Metr na Wittgensteina

Kdyby se historie vyvíjela méně nešťastně, patřil by asi Ernst Gellner – podobně jako jeho o šest let starší vrstevník Vilém Flusser – k hvězdám zdejší intelektuální scény. Oba se narodili ve dvacátých letech v Praze, pocházeli ze slušně zaopatřených rodin židovských intelektuálů, jejich mateřštinou byla němčina, ale v Masarykově Československu našli svou přirozenou vlast. Pak je ovšem Hitler přiměl k emigraci a na Západě zůstali i po válce kvůli rostoucí moci komunistů. Svým působením na univerzitách i četnými publikacemi si tam oba vydobyli respekt jako erudovaní, ale zároveň vysoce originální filozofové globální civilizace, ve svých…