„Ulpievame/nevediac sami na čom/až príde deň/a osud do nás vkročí/Rozplačeme sa/no takým čistým plačom/akoby anjel umyl naše oči/a potom zjasnie/čo nám bolo tmavé/uvidíme liezť mušku v Božej tráve.“ Tahle básnička není z čítanky, nevznikla před 70 lety a nejde ani o překlad Seiferta nebo Hrubína. Jejím autorem je ale klasik. Takového opravdového a živého má slovenská poezie, jmenuje se Milan Rúfus a nedávno vydal sbírku Báseň a čas. To se stává, že básníci vydají knihu poezie, Rúfus ale všechny zaskočil tím, jak rychle se vyprodal první šestitisícový náklad. Je pravda, že na začátku 90. let minulého století se jeho sbírky Modlitbičky prodalo údajně kolem 130 tisíc výtisků, jenže tehdy lámal rekordy kdekdo. Dnes je jiná situace, přesto Rúfusovy archaické a málomluvné básničky na pár týdnů přeskočily ve velkých městech v prodejnosti nesestřelitelného Dana Browna s Da Vinciho kódem. Při pohledu do světových tabulek je jasné, že se na Slovensku stalo něco mimořádného. Básník v čele komerčních žebříčků je unikát.
Milana Rúfuse (1924) má v knihovně snad každá slovenská rodina. Jeho sakrální poezie nahrazuje její často povrchní zbožnost. Svým pravidelným patetickým veršem a obsahem připomíná Rúfus proroka, kárajícího okolí před lehkovážností a lhostejností. I vizuálně tuto představu splňuje do puntíku – bílé vlasy, bílé vousy, štíhlá asketická postava. Už téměř padesát let (prvotina Až…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
