Člověk mimo tíseň

Tomáš Pojar

se narodil roku 1973 v Praze. Studoval na American International School v Izraeli (1990–92) a politologii na Fakultě sociálních věd UK (1993–98) v Praze. V roce 2003 půl roku pobýval na National Endowment for Democracy v USA ve Washingtonu DC (stipendium Reagan-Fascell). Od roku 1993 spolupracoval s organizací Člověk v tísni (na Balkáně), v roce 1995 tu nastoupil jako zaměstnanec; nejprve vedl humanitární misi v Čečensku, od roku 1997 do letošního června byl ředitelem celé organizace. Od 1. července přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, očekává se jeho jmenování do vysoké funkce. Tomáš Pojar je ženatý, má 3 děti.

Osm let jste vedl organizaci Člověk v tísni. Jaký byl váš největší úspěch?

Nevím přesně, čím se měří. Člověk v tísni je největší organizace svého druhu ve střední a východní Evropě a její roční obrat v poslední době neklesá pod tři sta milionů korun. Tři sta milionů se ale dá také vyhodit z okna. Pro mě byly měřítkem spíše jednotlivé konkrétní činy. Že jsme byli schopni dopravit pomoc tam, kam ji jiní nedopravili, že jsme dokázali udělat na místě něco, co tam nějak setrvalo a situaci zlepšilo. Pro mě byl úspěchem první konvoj s potravinami do Čečenska za války, kdy celý svět říkal, že se tam vůbec nelze dostat. Nebo když jsme na začátku postavili v Afghánistánu první školu – teď je jich tam skoro devadesát. Velké…