Tabák v Aušvicu

Co škodí více - tabák, nebo koncentrák? Takto se musí zeptat člověk, který si v polovině měsíce přečetl dvě těsně po sobě následující novinové zprávy. V pátek 14. července vynesl soud ve floridském Miami „protitabákový verdikt“: pět hlavních amerických tabákových firem má zaplatit odškodné ve výši 145 miliard dolarů (asi desetinásobek státního rozpočtu Česka) až sedmi stům tisícům obětí kouření, které podaly největší žalobu na výrobce cigaret v historii USA. V pondělí 17. července byla podepsána dohoda o odškodnění obětí otrocké a nucené práce v nacistickém Německu, tedy symbolická tečka v odškodňovacích nárocích za druhou světovou válku. Novinové bilance uvedly, že Německo celkem zaplatilo téměř 100 miliard marek (cca 50 miliard dolarů) odškodného a nyní uzavřelo s USA dohodu o právním smíru. Oba případy nelze házet do jednoho pytle, už proto, že verdikt z Miami není právoplatný, ale něco přece jen naznačují: Člověk, který se dobrovolně poškodí kouřením (pomiňme teď metlu pasivního kouření, ta ani nebyla předmětem žaloby), může vysoudit vyšší odškodné než člověk, který byl poslán do koncentračního tábora třeba jen na základě svého původu.Samotnou kauzu tabák lze brát i s dávkou humoru. Jako by se ze světa vytrácela svéprávnost. Že jsem čtyřicet let kouřil a dnes mám rakovinu plic? Ať mě odškodní výrobce cigaret! Tak zní logika amerických právníků. Jenže komu se soudným rozumem je možné vykládat, že se na škodlivost a návykovost kouření přišlo až v 90. letech? A nemusí…