V červenci vstoupila v platnost novela maďarského lustračního zákona, která přináší dvě změny: jednak prodlužuje lustrace do roku 2004, především však rozšiřuje okruh lustrovaných na přibližně 17 tisíc osob. Od nynějška budou pod lustrované funkce spadat i redaktoři a stálí spolupracovníci všech elektronických i tištěných médií (veřejnoprávních i komerčních) včetně regionálních a internetových listů, soudci a státní zastupitelé či členové vedení politických stran pobírajících rozpočtové příspěvky. „Nový zákon se vztahuje na všechny, kteří mohou ze své funkce ovlivňovat veřejné mínění, a novinář dnes může mít větší moc než poslanec parlamentu,“ říká jeden z autorů novely, poslanec László Csúcs z vládní malorolnické strany.
Jen morální dopad
Zákon o povinné lustraci osob, jež zastávají určité veřejné funkce, byl v Maďarsku po nekonečných politických diskusích přijat dost pozdě, na jaře 1994. Byl až několikátým v řadě předložených návrhů, jak se vyrovnat s dědictvím maďarské obdoby StB. Vůbec první řešení nabídli počátkem roku 1990 liberálové ze Svazu svobodných demokratů: odmítli lustrace jako takové a navrhli „informační sebeurčení“ - zpřístupnit bez omezení veškeré dokumenty bývalé státní bezpečnosti včetně těch, kterými disponují nynější tajné služby. Toto řešení bylo odmítnuto se známým argumentem, že by se tak znemožnila práce tajných služeb. Zákon z roku 1994 a jeho socialisty prosazená novelizace z roku 1996 omezily okruh osob, jež měly…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
