Zajatci vášní a sporů

Zdá se, že teprve s příchodem (a odchodem) postmoderny začínáme intenzivněji vnímat slovo „moderna“, které se ještě na konci minulého století zdálo být magickým zaklínadlem pro příchod budoucího věku. Když přišel, stalo se samozřejmostí a postupně čím dál více jen prázdným zvukem bez obsahu. Nastala tedy i vhodná doba prezentovat Katolickou modernu: knižní publikací Zajatci hvězd a snů a výstavou v Moravské galerii v Brně, která potrvá až do 13. srpna 2000. Termín Katolická moderna byl poprvé použit v roce 1895 v revui Naše doba, ale byla to jen předzvěst kulturně-náboženského hnutí, které se následujícího roku prezentovalo prvním číslem časopisu Nový život. Časopis s dantovským názvem se stal platformou hnutí Katolické moderny, která - na rozdíl od České moderny - nezveřejnila vlastní manifest ani programové vyhlášení.

Moderně proti moderně

Manifest České moderny vyšel v září 1896 v Rozhledech a Katolická moderna byla tedy okamžitou reakcí. Obě moderny spojovaly obrodné snahy, především umělecké. Byly výrazem touhy po změně konzervativních poměrů a aktem idealistů: k manifestu České moderny se připojili politikové strany pokrokové, v Katolické moderně byli vedle umělců i kněží, volající po církevních a sociálních reformách. Obě hnutí byla silně antagonistická a od nejranějších začátků se vyžívala v bojích a polemikách. První útok byl obsažen již v programovém úvodu prvního čísla Nového života: "Nestavíme se na vysoký papírový piedestal k České…