Život za pět milionů

Právě uplynulý rok probíhal ve znamení snahy vyrovnat se s jedním z největších zločinů končícího století, holocaustem. Toto úsilí vyvrcholilo týden před Vánocemi, kdy německá vláda a průmyslníci slíbili obětem nuceného nasazení odškodné ve výši 10 miliard marek, tedy asi 180 miliard korun (výsledná suma může být nakonec vyšší, protože své příspěvky do fondu odškodnění nyní zasílají i ty německé firmy, jež se na jeho vzniku přímo nepodílely). Lze takovou částku považovat za „spravedlivou“? A dá se vůbec nějak měřit cena lidského života?

Majetek mrtvých

V současných debatách o odškodnění za důsledky války jsou nejméně sporné otázky ztracených či ukradených aktiv. Tímto termínem se rozumějí například tzv. spící účty obětí holocaustu nebo jejich nevyplacené životní pojistky. (Připomeňme, že mezinárodní skupině „pátračů“, vedené někdejším guvernérem americké centrální banky Paulem Volckerem, se podařilo odhalit již 54 tisíc spících kont. Pokud jde o pojistky, například v listopadu mnichovská pojišťovna Allianz pod hrozbou bojkotu ze strany Světového židovského kongresu odtajnila jména svých věřitelů z období holocaustu. ) Určení spravedlivé výše kompenzací je zde relativně jednoduché. Jak poznamenal Elan Steinberg, výkonný ředitel Světového židovského kongresu, „nemluvíme o ocenění těch, kteří zemřeli, ale pouze o ocenění toho, co jim bylo ukradeno“. Takže pokud někdo měl v roce 1945 na účtě řekněme 1000 dolarů a pokud roční úroková sazba byla 5…