Vyprávění od konce

Cyklus dokumentárních filmů Ateliéry, který započal minulý pátek na ČT 2, představí divákům během třinácti pokračování šestadvacet osobností současného výtvarného umění, každou v půlhodinovém medailonku. Autor projektu a většiny scénářů Zbyněk Benýšek vybral umělce různých generací i osudů. Ti nejstarší (mj. Ota Slavík, Karel Nepraš, Rudolf Němec) u nás již v 60. letech rozvíjeli podněty aktuálního světového umění, o něco mladší vstupovali na scénu za nejtvrdší normalizace v 70. letech a snažili se aspoň trochu důstojně přežívat v šedé zóně (Michael Rittstein, Petr Pavlík), nebo volili exil (Jan Šafránek, Vlastimil Třešňák). V 80. letech pak znavený režim umožnil mediálnější nástup generaci Tvrdohlavých (Fr. Skála jr. , Jaroslav Róna, Petr Nikl). Ačkoli osu cyklu vytvářejí dobové umělecké skupiny, nechybějí ani umělci výrazně solitérní (Aleš Krejča, Michal Cihlář, Martin Mainer, Viktor Karlík, Pavel Reisenauer). Pokud Benýškův výběr šestadvaceti jmen chápeme jako pokus o reprezentativní průřez českým uměním, neubráníme se rozpakům, neboť v něm spíš než nějaká uměnovědná kritéria rozpoznáváme sympatie k autorům, jejichž výtvarné projevy jsou přitom značně rozdílné. Teprve, když nahlédneme do původního projektu, který Benýšek roku 1998 koncipoval s tehdejším producentem ČT Čestmírem Kopeckým, zjistíme, že cyklus měl mít mnohem hlubší podobu, než jaká zatím na obrazovky pronikla. Jeho cílem nebylo představit jednotlivé, byť zajímavé osobnosti, ale převyprávět celý příběh…