Nevědomost hříchu nečiní

Třiadvacetiletý skinhead Vladimír Skoupý si myslí, že plynové komory a šest milionů židovských obětí nacistického běsnění nikdy neexistovaly. Loni osmadvacátého října to také od plic řekl svým kamarádům během skinheadské demonstrace na pražském Vítkově. Vyneslo mu to trestní stíhání, neboť tak prý hanobil národ, rasu a přesvědčení. Pro Skoupého to ale nakonec dobře dopadlo: státní zástupce v Praze 3 Petr Cibulka minulý týden rozhodl, že se žádného trestného činu nedopustil. Je to skandální? Není. Je to horší: Cibulkův verdikt je „jen“ logickým důsledkem všeobecné nevědomosti.

Početní nesrovnalost

Trestat slova vězením je vždycky ošemetné. V demokratickém světě existují zhruba dva základní recepty, jak se k nenávisti slov postavit: tolerantní, a trestající. Například v hlavním městě Spojených států by mohl Skoupý své názory nerušeně dlouhé hodiny vykřikovat třeba klidně před tamním Muzeem holocaustu. Chránil by ho první dodatek americké ústavy, který klade svobodu slova nade vše. O pár set kilometrů severněji, v Kanadě, je už ale tzv. osvětimská lež neboli popírání počtu obětí či přímo existence šoa rovnou trestným činem. A stejná praxe panuje v Německu, Rakousku a pochopitelně v Izraeli. Není divu: od hrůzné historické zkušenosti s nezměrným utrpením židovského národa uplynulo teprve zanedbatelných šest desítek let, a společnost je proto na podobné signály nenávisti stále mimořádně citlivá. V Česku žádný podobný speciální paragraf nemáme - proto…