Města duchů

Holanďan Peter Voss překročil poprvé českou hranici před pěti lety na přechodu v Rozvadově. „Když jsme tenkrát vjeli do vesnice, říkal jsem si, to že je nejvyspělejší postkomunistická země? To bych chtěl vidět Rumunsko,“ kroutil tehdy hlavou. Byl šokován trpaslíky, desítkami stánků s pašovaným zbožím, pouličními prostitutkami, rozbitou vesnicí, ve které svítily novotou jen fasády nevěstinců. Dnes přejíždí Voss hranici nově vybudovaným rozvadovským přechodem a jedinou známkou, že je na „východě“, je uniforma celníků. Vítá jej dálnice obklopená benzinovými pumpami a motely - podobný obrázek, který může vidět doma nebo v Německu.

Poslední řemeslo

Starý rozvadovský přechod, který v posledním roce obyčejně zeje prázdnotou, zažil po dlouhé době vzrušení. Přepadová policejní jednotka zatkla sedm místních celníků, kteří spolupracovali s pašeráky. Ve tři sta metrů vzdálené vesnici (650 obyvatel) panuje ale ospalá nálada. Dvě menší tržnice jsou prázdné, metráky vystaveného zboží nikoho nezajímají. Majitelé na otázku, zda se jim podnikání ještě vyplatí, krčí rameny. Pár zákazníků z Německa si prohlíží zimní bundy ve třetí tržnici umístěné naproti místní restauraci. Před pěti lety tu bylo stánků ještě dvakrát víc. Uvnitř hospody sedí pár hostů, všichni přijeli na oběd z nedalekého Waidhausu. Najíst se za zhruba třikrát nižší ceny než doma se vyplatí. „Jezdíme sem dvakrát až třikrát týdně,“ říkají němečtí důchodci, kteří si objednali hovězí polévku a…