Velbloudi jdou nocí...

Je bolestivé, když umře člověk, je téměř nepochopitelné, když je mladý a má ještě po mnoho let co nabídnout. Přesto je zde naděje, že nepřirozeně zkrácený život může naplnit řadu jiných lidských konání. Kryštof Trubáček byl hybatelem věcí a událostí. Pro ty, kteří se s ním setkávají poprvé v tomto článku, musím připomenout, že byl výtvarníkem - malířem, sochařem, sklářem a keramikem. Vedle toho jste ho mohli zvláště v osmdesátých letech spatřit v kulatém okénku lodi baletní jednotky Křeč, která plula na pláž Varadero, a téměř ve stejné době i na prknech Dobešky během vánoční besídky divadla Sklep. Co bylo však nejdůležitější, věren svým výtvarným inspiracím z egyptské pouště, inicioval od začátku devadesátých let kulturní oázu v městě Slavonicích, kde nejen založil keramickou dílnu, ale byl i zakladatelem a prvním ředitelem letní slavonické školy duchovního experimentu. V bývalé baště strážců hranic to byl výtrysk svobody a tvůrčího uvolnění snad padesát let nevídaný. Kryštof Trubáček svému snažení věnoval totální nasazení, a přesto ho provázela lehkost a fantazie. A tak se na pozadí renesanční kulisy města začaly objevovat létající ryby v korunách stromů, které měly stejné barvy jako nově natřený hraniční bunkr. Do této atmosféry letní školy vcházel Kryštof jako arabský tanečník v dlouhém hábitu posetém hvězdami, kočkami a velbloudy, kteří sestupovali do jeho hrnků. Právě teď do nich někdo nalévá horkou vodu, dotknou jich ho neznámé rty. Své ideje prosazoval až s…