Silná chvíle příležitostného umělce

Jan Burian je muž více tváří a schopností, i když na to nevypadá. Jeho televizní pořad Posezení s je nadstandardní, ale profesionální moderátor by ho asi dělal jinak. Je cestovatelem a o svých cestách píše knihy, ale obrazu globálního turisty jeho usazená vizáž také příliš neodpovídá. Je docela originálním fejetonistou, ale je to už asi pár let, kdy naposled nějaký napsal. A je samozřejmě především písničkářem - klavíristou, ale vlastně si na to člověk musí vždy znovu vzpomenout, neboť je to písničkářství dělané jaksi mimochodem, asi tak, jako když člověk píše básně - dokonce dobré básně - a nemusí si proto ještě nutně nechat říkat básník. Buriana bychom mohli nejspíš nazvat „příležitostným umělcem“, tedy takovým, který jím je, když k tomu má dobrý důvod a když on sám chce. Není to třeba potom tolik vidět, ale to neznamená, že z toho nevznikají mimořádné věci.

Blízký Dán

Mimořádný je už fakt, že všech osmnáct písní posledního Burianova alba Unavený válečník je zkomponováno na básně jednoho autora, dánského spisovatele Bennyho Andersena (nar. 1929). Ve své vlasti je to nejpopulárnější básník a jak píše jeho výborný překladatel František Fröhlich v doslovu nedávno vydaného výboru Má velká doba byla malá (nakl. Ivo Železný), je Andersen přímo „milovanou národní institucí“ (o kom v Čechách to po Seifertovi lze říci?), ctěnou i těmi, kteří jinak básně vůbec nečtou. Andersen je skutečně básník, který ve čtenáři okamžitě vyvolá stav blízkosti a…